Když docházíme k cíli svojí cesty, vše se urovnává. Srdcem vidíme dál. Vidíme lépe.
Nastává čas se oprostit. Odhmotnit se. Od lpění. Od pocitu nepostradatelnosti. Pouštíme vše. Odpouštíme si. I bolest, kterou jsme prošli.
V tichém bytí svojí duše se vydáváme na dalekou cestu. Září někde uvnitř nás s nádechem úžasného dobrodružství.
Jsme naplněni. Už můžeme dávat, aniž bychom o něco přicházeli. Směs energií v nás zůstává v tiché radosti.
Ta tichá radost je pořád s námi, ať jsme tady nebo tisíce kilometrů daleko.
Je to jiskřící poklad, je to Vědomí Sebe.