….. ale silná jako proud. Taková je.
Jsem. Jsem ta, co je. I ta, co není.
Proplouvám k vám oceánem Věků. Mířím k vám hvězdnou oblohou. Proplétám se divokou přírodou. Nechávám vaši duši unášet vůní vašeho srdce.
Jsem ta, co je a souzní duší tisíce-letých kamenů a skal.
Jsem Hanaháta Germini.
Jsem pohádka psaná vaším srdcem. Přes most přejdou ti, kteří se začínají roz-vzpomínat, že nejsou oběti, nýbrž tvůrci.
Žijte svoji pohádku…A zazvonil zvonec a pohádky je konec?…Anebo začátek?
Skládáme své životy z malých barevných sklíček. Přiložením dalšího kousku se přibližujeme k celkovému obrazu.
Snad ten další kousek své mozaiky naleznete zde.
Připojte se a pootočte vaším kaleidoskopem do pestrého světa vašeho nitra.