Škrábu se na kopec. Je strmý, sotva popadám dech. Už si sebou nesu nějaký ten křížek, tak to nejde úplně lehce. Ale nakonec to dám.
Jsem na vrcholu. Odtud vidím svůj svět jako na dlani. Jasně vidím, kterým směrem mám jít. A tak jdu.
Opatrně, váhavě našlapuji. Je to pro mě neznámý terén. Přesto vím, že tu práci vykonám a dojdu do cíle.
Tam, kde je pro mou duši klidné spočinutí, tam jdu. Ta dohoda byla stvrzena kdysi dávno, byla jsem ještě malé dítě. Ta malá holčička svolila a uposlechla pokyn shůry. Světlo jí svítí na cestu.
Až nadejde čas, setkáme se spolu na té cestě za světlem.