Učíme se chodit v těch nových energiích. Jde to pomalu. Je třeba odpočívat. Dělat jen to, co máme dělat. A my to víme.
Očišťujeme vše, co nám neprospívá, co je nepotřebné, co způsobuje zátěž. To půjde. Bude to odpadat. A pokud se toho nebudeme chtít pustit, odpadneme s tím. S každým „pouštěním“ pocítíme úlevu.
S námi “ vytvořenými“ autoritami se díváme přímo do očí. Jsme si rovni. Nikdo není výš ani níž. Jsme rovnocenní. Partneři.
Ve vztazích i mimo ně. A naše vědomí SEBE se dostává do harmonie.
Do harmonie ve všech rovinách – mentální, psychické, fyzické, duševní, spirituální. Jsme mnohovrství a přitom celiství.