Představte si, že jste pilotem letadla.
Sedíte v kokpitu a víte kam letíte a co kolem sebe vidíte. Nepřekvapuje vás ta různorodá krajina tam venku.
V letadle lidé na pravoboku vidí kopce, řeky, úrodnou zemi. Lidé, co sedí na opačné straně vidí duny písku, hory a zdánlivě neúrodnou zem. A ti lidé si začnou povídat, co vidí. Jedni nevěří druhým, protože oni vidí tohle. A tak se začnou rozdělovat. Dohadovat. Urážet se navzájem.
A ten v kokpitu vidí. Ví, že ta krajina venku obsahuje vše. Že všichni mají pravdu. Každý tu svoji. Subjektivní.
Naše pravdy a naše vědomí …vše se vlévá do jednoho moře…a pak oceánu. Vědomí.
Všichni tam jdeme. Směřujeme tím správným směrem. Nemusíme se o tom dohadovat.
Všichni jsme lidé…i ty…i já…i my…se můžeme mořem stát. Sjednotit a splynout do jednoho oceánu. Oceánu Života.
Představte si, že ….jsme Vědomí Sebe.