Na úvod se s Vámi podělím o jednu indiánskou bajku.
Starý indiánský dědeček vyprávěl svému vnukovi o tom, jak má každý člověk v sobě ukryté dva vlky. Jeden je zlý, zrádný, vypočítavý,zlostný a krutý. A ten druhý vlk je laskavý,milý, radostný, vnímavý a láskyplný. A ti dva vlci uvnitř člověka jsou neustále v rivalitě. Vnouček se zamyslí a pak se zeptá dědečka: “ Dědečku, a který z nich vyhraje?“ A dědeček odpovídá:“Ten, kterého víc krmíš !“
Závist, nenávist, křivda, pocity viny, lítost, zlost, sebelítost, strach a trápení se pro jiné – to jsou negativní pocity prvního vlka. Necháme-li je působit trvale v našem nitru, způsobí to, že se pro nás náš vlastní život stává peklem. Když se trápíme, jakýmsi způsobem věci předurčujeme, programujeme si něco a věci se pak odvíjejí jinak. Jsme naprogramovaní, dochází ke střetu a z toho můžeme i onemocnět.
Namíchala jsem KRIZOVOU SMĚS pro ty z Vás, kdo jste v nepohodě:
JEDNEJ TAK, ABYS BYL ŠŤASTNÝ, NE ABY SES ŠŤASTNÝM JEN ZDÁL.
Seneca