Duše se rozhodla přijít na tento svět. Po předchozích svých zkušenostech se rozhodla přijít, prozkoumat a naučit se žít život v lásce. Té bezpodmínečné.
V minulé inkarnaci byla duše matkou, kterou utiskoval a týral despotický manžel. Už nemohla dál snášet psychické i fyzické napadání a jednoho dne si ve staré stodole uvázala smyčku a … . Jak tento čin dokonala, malá asi čtyřletá dcerka zahlédla už houpající se maminku a s výkřikem“mamí“, chtěla maminku vrátit zpět. Byl KONEC. Nevratný.
Narodila se nová duše, nový život. V této inkarnaci přímo tato duše byla také matkou. Matkou převelice citlivou, starostlivou až úzkostnou. A všechny tyto strachy a úzkosti „nevědomě“ nesla dál a předávala svým dětem.Dokonce v době těhotenství chtěla instinktivně udělat totéž, co v minulém životě. Nevědomě zadala svému dítěti tento vzorec do jeho života a přenesla dál. A protože si duše z předchozí inkarnace a po předchozích zkušenostech nevážila mužů, její život se odvíjel v této neúctě. A hlavně v neúctě k sobě samé…samé pochybnosti, pocity viny a méněcennosti.
A tady může mít příběh dva konce:
Je důležité si uvědomit, jaký odkaz z minulosti udržujeme naživu. Jakmile se staneme umělcem života, pozornost se z dramatického přesune na to krásné. Jde o přesun od života ve strachu k životu v pravdě.
Metamorfní technika je jednou z cest, která odkrývá a osvětluje naše nevědomé programy. Vynáší je na světlo a my můžeme svobodně dýchat.