Až projdeme údolím svých stínů, otevřou se nové obzory. Barevné, lákavé, smysluplné a zářící. Uvidíme srdcem celý svět.
Je tu vše, klid, láska i hojnost všude, kam jen oko dohlédne. Je to, věru, Země Zaslíbená. Už nic nevláčíme, jdeme s lehkostí, radostí i pokorou. S tím, že jsme vděční za každý nádech.
Vrátili jsme se domů. Dobře. Jsme tu doma. V tom dobrém pocitu se sebou.
A tak to budeme mít. Z naprostého chaosu okolo zrodit naprostý klid v sobě. Ticho a klid, co léčí nás samotné, situace kol nás, celou naši Zem.
Ve své podstatě je to jedno-duché. Návrat domů.
Je to ta Země, o které hovořil Praotec Čech? … kdo ví …
P.S. A nezapomínejme – smích také léčí 🙂